Roznýtovaná
Ten
Tento typ jsem viděl pouze na některých skandinávských nožích,
osobně jsme tohle nikdy nezkusili.
Zalepená
Hojně používaný typ montáže především u skandinávských typů. Vyžaduje nutnost vyrobit
si nějaký stahováček, protože po vylití lepidlem je potřeba nějakou dobu vyčkat do vytvrzení.
My používáme Epoxy 1200, takže do druhého dne. Pro jistou jsme si vždy udělali do trnu
pár drážek flexou. Touto montáží jsme začínali, je naprosto dostačující a pevná, dokonce
jsme museli párkrát rozmlátit kladivem dřevo, když se nůž nějak špatně slepil a bylo potřeba
ho rozdělat. Prostě to vyrvat nešlo, ani náhodou. Postupovat to chce pečlivě, vše si pěkně sesadit
a při stáhnutí dbát na to, aby čepel dosedla na záštitu oběma plochama, kolmo ....
Český člověk je ale nedůvěřivý a proto jsme začali používat montáž o patro níž.
Zalepená, pojištěná nýtem / kolíčkem
Tohle je vlastně jen taková pojištěná modifikace předešlého typu. Vyžaduje navíc jen to,
aby kvůli provrtání byl trn buďto navařený obyč. pásovinkou, nebo nezakalený, anebo abyste měli
vrták, který vezme i zakalené. Vše se slepí jako u předešlé montáže, nejlépe nechat si
dřevo ve tvaru špalíku. Už předem mít naznačeno, kudy vede trn a to docela přesně.
Vy vytvrdnutí lepidla svrtáte vše najednou, zalepíte kolík a rukojeť sbrušujete najednou i s kolíkem.
Tohle chce pásovku, nebo alespoň čelovku - čelní brusku se šmirglem. Pozor přo vrtání a broušení na spálení dřeva.
Při broušení se totiž kolíček snadno rozpálí tak, že spálí dřevo ve svém okolí - hnědé, spálené obroučky.
Kdo pracoje především rašplemi atd. může si vše svrtat až je ručka skoro hotová, jen si musí celý
nůž dobře před vrtáním uchytit, aby vrták projel kolmo a kolíček nebyl na jedné straně výš a na druhé níž.
Zalepená, stažená matkou s vlepenou záslepkou
Naše momentálně nejpoužívanější montáž. Má jednu velkou výhodu - nůž se dá udělat
v podstatě celý "na jeden zátah", nemusíte čekat, až Vám zatvrdne lepidlo.
Jako matku používáme dvojdílnou sadu na spojování nábytku - určitě znáte - samec a samička
(šroubek a trubička se závitem), popřípadě si vysoustružíme vlastní.
Slepíme si třeba rychleschnoucím dvousložkovým lepidlem záštitu, čepel a kroužky za záštitou,
epoxidem ještě nevyléváme a stáhneme zadní matkou. Chvilku počkáme, jdeme dělat něco jiného.
Za půlhodinku i dřív můžeme klidně začít opracovávat. Až máme nahrubo hotovo - celou dobu se díváme
a kontrolujeme, zda linie hřbetu čepele sedí s linií hřbetu rukojeti a to jak z boků, ale především
zepředu a zezadu - zda hřbet čepele, vede na střed dírky, do které budeme potom vsazovat záslepku.
Až máme téměř hotovo, sejmeme rukojeť, kterou jsme si nepřilepili, zepředu nalijeme epoxid
(nalévá se zepředu líp, protože tam je větší díra) nastrčíme trn a stáhneme matkou, pokud možno
tak, jak to bylo původně. Zdá se to možná zdlouhavé, proč to nevylít hned, ale má to jednu výhodu.
Na celém špalíku poznáte prd, jestli je to nakřivo nebo ne a můžete ručku kdykoliv rozebrat,
přibrousit čelo dřeva, přihnout si trn atd. Při tolika kroužcích, jako je na obrázku nahoře, bych si slepil tím
rychleschnoucím i všechny kroužky uprostřed spolu s dřevem a udělal si z toho celou sundavací rukojeť ....
Zalepená, stažena matkou přes hlavici
Další z našich hodně používaných montáží. Docela jsme si my i naši zákazníci oblíbili
kudly s koženými kroužky a tato montáž je tu naprosto na místě.
Kvůli patinování si opět slepíme všechny kožené kroužky zvlášť, aby ručka šla sejmout.
Normálně to napatláváme lepidlem, navlečeme na trn a stáhneme ale jen tak, aby lepidlo
nevyteklo dovnitř a nepřilepilo se k trnu.
Matku si vysoustružíme, konec uděláme delší (1 cm) a flexou do něj uděláme zářez na šroubovák,
který úplně nakonec, až máme vše hotovo a prolepeno zařízneme, zabrousíme, vyleštíme,
popřípadě poťukáme kladívkem a lehce naleptneme.
Patinování záštity totiž probíhá tak, že si celý nůž - rukojeť sbrousíme do požadovaného tvaru, v postatě
už i vyleštíme, vše rozebereme a patinujem záštitu i hlavici zvlášť, zavěšené na drátku v leptadle.
Toto je dlouhý proces a na noži by se to dělalo obtížně. Patinujeme tak, že naťupeme tvrdším
štětcem třeba záštitu barvou - normální acetonkou - ta rychle schne a leptáme. Vyžírá to jen dírky,
kde barva není. Potom umyjeme ředidlem a znovu naťupeme a leptáme, Tohle opakujeme několikrát
až se nám výsledek líbí. Tohle totiž zaručí různou hloubku vyleptání a jakousi autentičnost.
Snad je jasné, že tento postup volíme proto, že následně se vše slepí a už se na to šmirgly ani
nešáhne, aby se patinování nesbrousilo. Trochu si pomáháme tím, že mezi kovem a kůží děláme
mírné smetení hran, vznikne tím hezká drážka a nemusíme to při slepování pasovat na setinu milimetru,
která by bez drážek byla vidět. Navíc je to i hezké ....
Zalepená, stažena matkou, vlepená velká ozdobná záslepka
kopírující koncový tvar rukojeti
Pří vsazování takovéto koncovky musíte být pečliví, pokud má výsledek vypadat
stoprocentně. Máme rádi poctivá zajištění, tohle je jeden z mnoha systému, který lze
použít. Prostě si do vnitřní strany záslepky vyvrtáte hlubší dírku (neprovrtat skrz :-)),
říznete závit, našroubujete šroubek a následně to celé vmáčknete do epoxidu.
Něčím zajistíte, aby to samovolně nevyjelo a vytvrdlo jak má.
Určitě byste vymysleli i další, někdy stačí i jen zalepit, navrtat zevnitř do koncovky
dírky,lepidlo se má čeho chytnout a koncovka by neměla vypadnout.
Montáží je spousta, můžete si vymyslet mnoho různých zlepšeníček a modifikací,
popřípadě spojit několik systémů do jednoho. Snažil jsem se vše popsat srozumitelně,
ale přesto - pokud byste něčemu nerozuměli, máte-li nějaké připomínky či dotazy,
napište mi na e-mail: pdohnal@volny.cz